Není pochyb o tom, že se videohry staly součástí našeho světa. Hraje je čím dál více lidí, a to nejen dětí, ale i dospělých. Dokonce se z nich vyvinuly i e-sporty, které si získávají stále více příznivců, a to nejen z řad soutěžících, ale také diváků. Je tedy jasné, že jsou na vzestupu. Z jakého důvodu jsou ale pro lidi tak přitažlivé? Co nás vede k tomu, abychom je hráli prakticky každou volnou chvíli?
Tím hlavním, co pro nás dělají, je to, že umožňují únik od reality. A to je v současné době, kdy zde máme války, začínáme pociťovat dopady globálních změn klimatu a ekonomika také není v nejlepším stavu, rozhodně vítané. Díky těmto hrám se můžeme přenést do úplně jiného světa, kde můžeme být tím, kým chceme, bez ohledu na to, jací jsme ve skutečnosti.
Je však pravdou, že se jedná o jednoduchou a bezpracnou náhražku. Pokud se chceme stát například ve hře dobrým bojovníkem, stojí nás to mnohem méně sil, než kdybychom se jím chtěli stát ve skutečnosti. A to platí zvláště pokud se skutečným bojem nemáme žádné zkušenosti a založením jsme spíše bojácný pacifista.
Pak je tu také fakt, že si zde můžeme na nepřátelích vybít veškerý stres a nahromaděnou agresi, kteoru v sobě nosíme. A ne, není to nic špatného. Naopak, je to přirozené. Jen je potřeba tomu dát průchod ve formě, která nikomu neublíží. A videohry k tomu poskytují perfektní příležitost. Zde můžeme porážet nepřátele, aniž bychom se museli bát, že někoho skutečně zraníme. I když totiž leckdy vypadají realisticky, stále víme, že jsou to jen elektronická data, a že neubližujeme ničemu živému.
Zde je však nutné říci, že videohry mají i svá jasná negativa. Tím hlavním je, že můžeme do tohoto fantazijního světa utíkat častěji, než by bylo vhodné, a v podstatě začneme kašlat na ten skutečný. To samozřejmě může způsobit problémy jak v pracovním, tak i v rodinném životě.
Musíme tedy mít na paměti, že klíč je zde v moderaci. Na videohrách není nic špatného, ale nesmí se to s nimi přehánět. Tak budeme nakonec všichni spokojení.