Prakticky každý člověk má nějakého koníčka. O tom, že je to pro nás přínosné, dnes nepochybuje ani dnešní psychologie. Jen málokdo si však uvědomí, kolik toho na člověka jeho koníček vlastně prozradí. Je toho totiž víc, než by se mohlo na první pohled zdát.
V první řadě se tak dozvíme, co jsme za člověka. Máme raději aktivní zábavu, nebo takovou, u níž můžeme v klidu sedět? Chceme se na ni raději plně soustředit, nebo preferujeme, když můžeme nechat svou mysl volně plout? To vše nám o nás mnoho řekne.
Dále je zde otázkou, jakou konkrétní aktivitu preferujeme, a jaké s ní máme úmysly. Jde nám čistě jen o zábavu, nebo na ní chceme i vydělat, nebo se alespoň pochlubit ostatním a získat u nich respekt? Jak velké jsou pak naše ambice? I to ukazuje na určité stránky naší povahy, kterých si mnohdy ani nejsme vědomi.
V neposlední řadě se tím pak také ukáže naše ctižádost a to, do jakých extrémů jsme ochotni zajít pro splnění svého cíle. Sem můžeme zařadit například různé podvody, třeba ve videohrách ale také třeba v umění či ve sportu. Rozhodně to není ideální stav, avšak je to něco, čemu podlehne mnoho lidí. Následky pak často pro ně nebývají zrovna pěkné.
Proto bychom se měli zamyslet i nad tím, zda je náš koníček skutečně ještě zábavou, nebo zda už je to něco jiného, co slouží k realizaci našich ambicí. To je potřeba rozlišovat, neboť pokud se něčím skutečně aktivně zabýváme, pak nás to, pokud nejsme skutečně vášnivými vyznavači dané věci, přestane bavit.
Je tedy vidět, že na nás náš koníček, spolu s tím, jakým způsobem a na jaké úrovni jej provozujeme, prozradí poměrně dost. Na to bychom si měli dát pozor, zejména pokud o něm mluvíme s jinými lidmi. Mohli bychom jim tak totiž o sobě nevědomky prozradit víc, než bychom chtěli, a to včetně těch stránek naší povahy, které bychom rádi nechali skryté.